BLAHOVĚST JARA.

BLAHOVĚST JARA.
Mé srdce-prapor jarním průvanem dnes s balkonu tak plavně v dálku vlaje – je všechno dneska slavné jara snem, i vzduch, i země – celá duše kraje! Až tam, kde v oblaka se tyčí topoly, sní oči moje s něžným roznícením! Až tam, kam dosahuje kraj dnes roztoužením spanilým zázrakem svým – nebes kupolí..kupolí...! Hledím, jak v dál se trávy vlní v snech, i stromů vrcholky závratným větru váním – zmámeny vzduchu, výší smělým celováním, kterak se oddávají proudům mocných něh... Už kvetou sněženky, a mochny, bledule, vím, svítí jimi lučiny i les, a v lukách u řeky – oh, doby minulé! – o touhách mládí snivě hučí jez! Co nevidět, a, srdce moje, věz, v zahradách odevšad to těžce zavoní, a bude zářit v modro do nebes květ něžně dívčí bílých jabloní, a svítit zlatý rybíz, střemcha, bez! 83 Po ženství probuzeném z dětství dřímoty, po slasti vyslovit nejsladší jara vůně, co pozdrav Věčným Jarům v ústrety – mé celé tělo, celé srdce stůně! Vždy jenom stůně! Nikdy nedosní! Dálka a Výše mojí kletbou jsou! Sen můj se nikdy, nikdy nesplní, jsem ten, jenž s náručí vždy stůně rozpiatou! A přec: Ať touha vždy je spiata s bolestí, ať krása plakat nám dá, Troubadourům Věčna: Když život touhou je – chcem touhou rozkvésti, závratí trpět Lásky Nekonečna! Vždyť víme: Slibem všechna touha je, Vzdech Lásky přislibuje Objetí; k obloze pohled Nebe slibuje, a Všeho procítění se Vším splynutí! Dnes věříme a cítíme a víme, že Bytí věčná míza jara jest, že slibem dálka kraje, slibem výše hvězd, zvuk hudby čarovný, i to, co v lásce sníme! Že naší Země věčný koloběh i se svým Sluncem stále výše spěje – že stále krásnějšího jara bude vítat břeh, 84 kde vstříc Jí vyjdou ony melodie, jež dříve slýchala jen ve svých bardů snech – a stoupajíc vždy širším obloukem, že bude přijímat dar stále sladších něh století za stoletím a rok za rokem! Od země až tam k modrým nebesům dnes slyším zpívat onu blahou zvěst, to nejsladší všech Evangelium, já, Jara šťastný Básník-Blahověst! 85