KRÁSA VADNUTÍ.

Zikmund Winter

KRÁSA VADNUTÍ.
Zřely se květy povadlé v jezera čistém zrcadle. Zřely svůj smutek svadání, jak hlavy něžně jim naklání: Vznešenost Smutku, Krásu Marných Snů. A Čím víc pohlížely v hladinu, tím víc svou krásou zaujaty, víc k sobe láskou byly jaty – tak vadly, vadly – svadly docela. Tu nad jich krásou se i vlna zachvěla. 113