JARNÍ INSPIRACE.

JARNÍ INSPIRACE.
V nekonečné dálky rozsívaným světlem Slunce posílá dnes svoje pozdravy, celým krajem Velepíseň Lásky, Vyšší Moci hlas, hlaholí jásavý. Stromy z dálky voní, květy, listy v světle nemohou svou radost pochopit, radost z života, jejž miliony buněk cítí v sobě slavný bouřit, snít a chvít! Miliony hmyzu zlatým vzduchem v svatebním si zvoní veselí, miliony zvuků v jarním větru milostnou se něhou tetelí. Paprsky, hle, očí tisícerých setkávají se – a silou tajemnou příbuzenství duší, nová světla Žití zapalují v sobě pojednou! V každém tvoru, květu, v každé buňce těla křičí o slyšení dnes pud jediný: Uplatnit se – vzdát se! Znásobit své světlo, zvěčnit bytí svého všechny vteřiny! 155 S úsměvem jsem vyšel, rozloženým v tváři, reflex Slunce v snivém ve zraku – tisíc světel chvělo se mi v duši, kolik chvění, tolik zázraků! Zdálo se mi, že mi v cévách ducha mizí síla snů, co vlání praporů, srdce-balon, že se odpoutalo do volného letět prostoru! Vůně, zvuky, barvy, celá sláva světel, že mi resonují v nitru z Přírody, vztahem mystickým Vesmíru k mikrokosmu k cíli věčné Světla zúrody. A tu v mocném šumu Jarní Vítr, rušný Posel Žití, hnal se po pláni, přeletěl jak bouř, ale mé srdce v mžiku zved’, v ně zadul vyzvání: „Synu-Básníku, to já, Angelus Vitae, jenž svou hlásnou troubou křísí celou zem, letě z kraje v kraj, by nezahynul Život, ale všechen popel vzňal se požárem, já, jenž rostlin pyl, hlas zvonů, tvorstva, lidí pro úkony Žití, Lásky roznáší, já, jenž lodi Žití po všech vodách světa k Neznámému Moři slavně unáší, 156 já v tvé srdce dmýchám, ať se duchem nadchne, světlem vzplápolá a zvonem zazvoní: Básníku, slyš praskot líchy světa, kde z věčného setí v lůnu stvoření za plození slasti, útrap rození, stále nových klasů zlatá sklizeň zkvétá, stále nová slavnost přebohatých žní. Tajnou mízu lásky rozšum v sobě více, mořem skrytých světel celý v slávě vzhoř – na tisíce semen v hloubi srdce klíčí: změň je u chléb Lásky, žehnáním je zmnož – nech ať písně lásky rozletí se krajem v nejdálnější kouty naší planety, a tam všude vznítí neklid nových snění v srdcích tisíců pro nové povzlety! Vzal jsi – dávej, byl jsi vznícen – zpívej: Život je jen světlo, věčné hoření! Světlem Velepísně Lásky vše kol sebe zapal: Život je jen Láska, Věčné Tvoření!“ 157