HUDBA ŽENY.

HUDBA ŽENY.
Divná bytosti, ach, Ženo, Ženo, Undino či Meluzino, fantome, jenž v šatu šerech v nejtesknějších navečerech zpíváš záhadu Své Duše – hudbou divné melodie svoláváš kol sebe zticha vánky tajné harmonie, tak že duše stěží dýchá – Velká bolesti, ach, Ženo, Ženo, srdce mé Ti předurčeno: Sotva ses ho lehce dotkla proutkem z tajemné Své Říše, sotva zašustila tiše, v šerých stínech, plných kouzla, jako hudba z jiných krajů vlnivá Tvá toileta: Otevřelo se – a Tys tam, krutá vílo, Ženo, Ženo, Undino či Meluzino, tajemná Ty Duše Světa přeludně a hbitě vklouzla! 117 Tams, ó Kněžko Věčných Tajů z Neznámé, Vzdálené Vlasti, roztáhla Své němé ruce, jako v nevýslovné muce, jako v nevýslovné slasti – tam jsi spustila Své vlasy, symbol tajemství Své Krásy! Pod jich tíhou srdce hyne, pod jich vůní z Říše Jiné! Hudbě Tvojí nerozumím: Je tak mocná, smutná, šerá, plna vánků šumotání, kolébání, umírání – nejdivnější atmosféra kolem Mystického Božstva, jako povětrné kouzlo podzimního podvečera. Hudbě Tvojí nerozumím, otrok pouze Její moci – ale Její doznívání, jako vánek v tichu noci, promlouvá, co zaklínání, v mojí duši hlasem Věčna: Já jsem Krása Nekonečna... 118 Smutkem tajemného gesta znamenána moje cesta – pouť ke Mně je nekonečná... Putuj za Mnou v Říši Věčna! 119