NA HVĚZDY.

Zikmund Winter

NA HVĚZDY.
Vás, Jež v Nezměrné Dálce, v Nestižitelné Výši, ale v poslední řadě stejného původu, v základě stejného složení, v podstatě stejného poslání s námi, plujete-stojíte nad námi: Žár i Řád, Záře i Kosmos, Žár neustále proměňovaný v šílený a přece zákonný pohyb kolem Ideálního Středu za Tajemným Ideálním Cílem, vznešeně nehybny na nebes obzoru i ve svém šíleném letu, zářící krásou a touhou v propastech nicoty, mrazu a tmy; Vás, ó Matky Života a Kněžky Věčnosti, Lidstvu všech pokolení od Jeho vzniku až po dnes, od dnes až po Jeho zánik, na všech rovnoběžkách a polednících viditelné, tak ve své trvalosti pohybu a pohybu v stálém zářícím trvání našemu Lidství, bědnému nepatrností a smrtelností, ale zářícímu nehasnoucí, neumrazitelnou touhou a neústupným nezmožitelným úsilím po velikosti a nesmrtelnosti stálý zářivý, vznešeně výmluvně němý v dálce a výšce Nebes příklad a vzor – Vás, básník, vzývám a pozdravuju obdivem nekonečným, ó Hvězdy! 163