NOTTURNO.

Zikmund Winter

NOTTURNO.
I. I.
 Můj bože, jak je zářivě! Až srdce celé zaplesá! Jakým to množstvím krásných hvězd se rozlétla dnes nebesa! Své duše křídla rozepnout, tak vznést se vzhůru – jaký sen! A plout a plout... a plout a plout v té noci tichu nádherném! Tu srdce zašeptá si „ach“ a v deliriu hlava má! Ve výšinách, ve výšinách, tam duše má je blažená! Tam duše moje blouznivá, vždy pluje mořem věčných krás, tam vzletět zvedá křídla svá vždy zas a zas, a zas a zas! – Jak světlá noc – a tajemná! Tu člověk nedohledá dna – jen Tvoje duše, Vysněná, takovou bezdnou hloubku zná! 68 Jak teskná noc a širá tak, že o Lásce jen dává snít, o Lásce nekonečné tak, že nemožno Ji ukojit! II. II.
 V té noci šíru nádherném, kde vše svá křídla rozpialo a po Snu Věčna vzdáleném se touhou mocnou vzepialo – V říši té noci nesmírné, kdy cítit možno světů pouť – pojď zpít se spolu Věčna snem, pojď k Němu křídla rozepnout! Vzlétneme spolu do výší, odkud se nikdo nevrátí, prožívat budem nejvyšší blaženství stálých závratí! Budeme spolu veslovat vždy v čistší sféry etheru – druh s druhem spolu vroucně spiat v duchově vyšším poměru! Vždy spolu výše budem plout, až prahu Věčna dostihnem, 69 až zbavíme se všechněch pout, jimiž nás ještě víže zem! V té noci tiši tajemné, kdy vše se noří v duše hloub, přej roztoužené duši mé, přej v oči Své jí pohlédnout! Dnes ze Tvých očí hlubokých, však jasných, jako tato noc, chci odkrýti si tajemství, odkud Tvá tajná, vzácná moc! V tesknu té noci široké, kdy Vše se touží obejmout, a nad nebem a nad zemí mír Lásky Věčné rozklenout: Pojď se mnou v svatém roznětí v objetí provždy zahynout! Ať tato noc je posvětí, jež káže nezapomenout: Jen jedno vroucí objetí – však jako Vesmír, bez všech pout! III. III.
 Jak svatá noc, tak čarovná nad námi vlaje křídloma – 70 plout k vyšším... ve snu... plout a plout..plout... svou bytost mocně rozvinout, a pak u věčné hudbě sfér v chorovod hvězdný veplynout! Jaká to noc, jak zářivá, až srdce celé zaplesá! Jaká to šíře, hloub a klid – ach, nebesa – – ach, nebesa! Ó pojď, ó pojď – Své duše sen, jak peruť toužně rozepni! Zrak v zraku ke dnu ponořen v objetí duše spojeni: V své duši navždy Věčna Sen vzlétneme spolu prostorem, tak opustíme všední zem – a víc se nevrátíme k ní! 71
Básně v knize Království snu:
  1. Co hoch jsem básník byl já citlivý a slabý,
  2. FANTOM.
  3. ADAGIO SRDCE.
  4. MY.
  5. NOCI MÍR SE S NEBES CHÝLÍ...
  6. JARO A VĚČNO.
  7. VELIKONOČNÍ
  8. JDE JAREM HUDBA ZÁVRATNÁ...
  9. V DALEKÝCH OBZORECH.
  10. STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI.
  11. NOČNÍ ŽIVOT.
  12. DALEKÉ KRÁLOVSTVÍ.
  13. LABUTĚ TESKNILY...
  14. PRVNÍ PODZIM.
  15. TOUHA PO FIALKÁCH NA PODZIM.
  16. SPLEENY.
  17. III.
  18. VZDECH.
  19. NÁLADA RESIGNACE.
  20. TOUHA ZNAVENÉ DUŠE.
  21. PÍSNĚ VEČERA.
  22. NOTTURNO.
  23. JASMÍNY.
  24. HYMNA DIONYSOVI.
  25. VÁNOČNÍ.
  26. SLAVNOST JARA.
  27. SEN UMĚLCE-SENSITIVA.
  28. BLAHOVĚST JARA.
  29. KRÁSNÁ CHVÍLE.
  30. MODRÁ KVÉTINA.
  31. ČAROVNÝ PTÁK.
  32. GUSTAV FLAUBERT.
  33. ZEMĚ ILLUSÍ.
  34. MAG VALČÍK.
  35. UNDINA.
  36. NA KVĚTINY.
  37. TRAGIKA VÍL.
  38. LORELEY.
  39. KRÁSA VADNUTÍ.
  40. SMUTNÁ DUŠE – VEČER HVĚZDNATÝ.
  41. HUDBA ŽENY.
  42. NA LUNU.
  43. UTIŠENÍ.
  44. NÁLADA.
  45. ŽLUTÉ MĚSÍČKY.
  46. LETNÍ VEČER.
  47. KALEIDOSKOP.
  48. JAKOBSEN U MOŘE.
  49. LAMARTINE.
  50. NOVALIS NA PODZIM.
  51. MODRÝ PANOŠ Z JAKOBSENA.
  52. H. VOGELER.
  53. SNY-BALONY.
  54. BŘÍZY A BÁSNÍK.
  55. STILISOVANÉ KVĚTINY H. VOGELERA.
  56. JARNÍ METAMORFOSA.
  57. POD VOGELEROVU „LÁSKU“.
  58. KVĚTINY A ŽENY.
  59. JARNÍ INSPIRACE.
  60. ZPĚV KU CHVÁLE JARNÍHO JITRA.
  61. NA HVĚZDY.
  62. ZÁZRAČNÁ PROMĚNA.
  63. V těch prvých, snivých jara dnech,