UTIŠENÍ.

Zikmund Winter

UTIŠENÍ.
Nastalo k ránu smírné utišení, na nebi duše vstalo Věčno Hvězd – co bojovalo, v soulad už se mění, v poklidnou hudbu čistých hvězd... Na nebi duše úsměv už se sklenul, úsměv, jenž šťastný i svým smutkem jest – na nebi duše smírné utišení spočívá blahým, tichým světlem hvězd... A co se v pohnutou šíř nebe rozprostírá, sní pod ním valná moře hladina, tisíce hvězd do mořské hloubi zírá – odráží všechny šťastno... usíná... A na hladině yachta vyspravená se chystá znovu v dálné země plout – Kam popluje? Hladina utišená – bude to tedy krásná, šťastná pouť! 125