ČAROVNÝ PTÁK.

Zikmund Winter

ČAROVNÝ PTÁK.
Nádherně modrý, zářivý Ptáku s širými, tajemně šumnými křídly, z pohádek o Štěstí Chocholouši: Veliká Touho Velikých Snílků! Tolikrát zíraje na Tvoji krásu, královský vzhled a vznešený vzlet, tážu se pohnut: Kde Tvoje Vlast? Ach, jak jsi krásný, tajemný Ptáku! Když křídla vznešeně rozšumíš v šíři: od Tvého třpytu oči až bolí! Když jimi tiše zašumíš k výši, když plavně, hrdý a smělý a skvělý, letíš a letíš, volně a slavně: obloha celá září Tvou hoří! Miluješ oblohu modrou a širou, modravě zasněné vrcholky hor, modravá, volná, vzdálená moře, ty všechny nejvíc vzdálené kraje, ty nejvíc vzdálené končiny výší, vše modré nejvíc, vše vzdálené nejvíc – vždy tam jen vzlétáš, vždy tam jen létáš, 93 než Svojí Vlasti přec nikdy, ach nikdy, nedolétáš, ach, nedolétáš! Jaký to, Ptáku, do krásy rozžatý, jaký to bolestně do šírá rozpiatý, jaký to vznešený rozmach a let! Před Tebou obzor vždy nový se zvedá, nad Tebou stále zůstává výše, Nezřená Země, Ideál Věčný – krásná, však marná, věčná Tvá pouť! Ubohý Cizince z čarnějších krajin, teplejších, skvělejších, nežli jsou naše, jakým to osudem zapad jsi k nám? U nás Ti nikdy zdomácnit nelze! U nás je chladno, šedo a šero. U nás, kde vládnou zákony tíže, křídla se zvedají ztěžka, a nápor dřív nebo později únava stihá, U nás prach zemský odbarví časem sebe víc nádherně barevná křídla. U nás, kde zloba a boj pouze doma, zraněno klesá v posled vždy k zemi i to, co nejvýš zvedalo křídla? Se země zvedané kameny tvrdé, kameny hranaté, hrotnaté: ostré, 94 zlou rukou metané, hledají – běda! – ve vzduchu těžkém už znavené letem, královské křídlo Tvé, nádherné tělo! S průsvitných křídel Tvých, modrých a rozpjatých, k výši a do šíře vznešeně šumících, krev se Ti řine už červená, těžká; Smrtelným stal jsi se na Zemi Smrti! Mírní se let a chvějí se křídla, na zemi klesáš – oči tak teskní... perutě vznešené o zem se tlukou, modravě zářící od prachu šednou – třepají v křeči vykrvácení... Královská hlava se pokorně sklání, v bolestné výčitce oči Ti hasnou... Vždyť vzdálen Vlasti Své, Tajemné Vlasti, hynout vždy, čarovný, modravý Ptáku, z pohádek o Štěstí Chocholouši, pozemský osud Tvůj, Snu Věčna los! 95
Básně v knize Království snu:
  1. Co hoch jsem básník byl já citlivý a slabý,
  2. FANTOM.
  3. ADAGIO SRDCE.
  4. MY.
  5. NOCI MÍR SE S NEBES CHÝLÍ...
  6. JARO A VĚČNO.
  7. VELIKONOČNÍ
  8. JDE JAREM HUDBA ZÁVRATNÁ...
  9. V DALEKÝCH OBZORECH.
  10. STROMOVÍ ŠUMÍ V NEKONEČNOU DÁLI.
  11. NOČNÍ ŽIVOT.
  12. DALEKÉ KRÁLOVSTVÍ.
  13. LABUTĚ TESKNILY...
  14. PRVNÍ PODZIM.
  15. TOUHA PO FIALKÁCH NA PODZIM.
  16. SPLEENY.
  17. III.
  18. VZDECH.
  19. NÁLADA RESIGNACE.
  20. TOUHA ZNAVENÉ DUŠE.
  21. PÍSNĚ VEČERA.
  22. NOTTURNO.
  23. JASMÍNY.
  24. HYMNA DIONYSOVI.
  25. VÁNOČNÍ.
  26. SLAVNOST JARA.
  27. SEN UMĚLCE-SENSITIVA.
  28. BLAHOVĚST JARA.
  29. KRÁSNÁ CHVÍLE.
  30. MODRÁ KVÉTINA.
  31. ČAROVNÝ PTÁK.
  32. GUSTAV FLAUBERT.
  33. ZEMĚ ILLUSÍ.
  34. MAG VALČÍK.
  35. UNDINA.
  36. NA KVĚTINY.
  37. TRAGIKA VÍL.
  38. LORELEY.
  39. KRÁSA VADNUTÍ.
  40. SMUTNÁ DUŠE – VEČER HVĚZDNATÝ.
  41. HUDBA ŽENY.
  42. NA LUNU.
  43. UTIŠENÍ.
  44. NÁLADA.
  45. ŽLUTÉ MĚSÍČKY.
  46. LETNÍ VEČER.
  47. KALEIDOSKOP.
  48. JAKOBSEN U MOŘE.
  49. LAMARTINE.
  50. NOVALIS NA PODZIM.
  51. MODRÝ PANOŠ Z JAKOBSENA.
  52. H. VOGELER.
  53. SNY-BALONY.
  54. BŘÍZY A BÁSNÍK.
  55. STILISOVANÉ KVĚTINY H. VOGELERA.
  56. JARNÍ METAMORFOSA.
  57. POD VOGELEROVU „LÁSKU“.
  58. KVĚTINY A ŽENY.
  59. JARNÍ INSPIRACE.
  60. ZPĚV KU CHVÁLE JARNÍHO JITRA.
  61. NA HVĚZDY.
  62. ZÁZRAČNÁ PROMĚNA.
  63. V těch prvých, snivých jara dnech,