ZASLÍBENÍ Z RÁNA

Miroslav Rutte

ZASLÍBENÍ Z RÁNA
Někdy se probudíš z letního rána: kdosi tě nadzvihl tiše. Vše bíle se usmívá; okna jsou zotvírána. Slyšíš: zem’ z hluboka dýše. Jsi lehký jak světlo, jsi křehký jak dým, a země je ze zlatých par. Nějaké slavno jde srdcem tvým, schýleným přijati dar. Myslíš si: příslibem byly mé dny; dnes všechno je na dosah dlaní. A na lukách srdce jinošské sny hrají si, družina laní. I myšlenky ranní jsou neztížené; jak vlajky jsou, vysoko vytažené, jež do jitra růžově planou někomu na uvítanou. A všechen jsi prapor ve větru smíchu, jak dokořán brána je svět. Rozumíš hlasům, rozumíš tichu. Víš: v tobě je ukrytý květ. 14