POKOJNÉ CHVÍLE

Miroslav Rutte

POKOJNÉ CHVÍLE
Nyní jsi u mne; pokojné chvíle jdou v okna jak do zlatých bran, slova jsou jako obvazy bílé, jež položil kdosi na ústa mých ran. Nyní jsi u mne; po bludné pouti vítá mne vlídná světnice. Och, moci na stín svůj zapomenouti a ukrýt se pod úsměv světice! Ruce jsou jako dvě křídla bílá, všechno se usmívá domovem: jaks’ mi je na srdce položilapoložila, já věděl, že nezemru s tímto dnem. 73