NOČNÍ STRÁŽ

Miroslav Rutte

NOČNÍ STRÁŽ
Uprostřed hrobu němých stěn ze svého těla vysvlečen bdí člověk a s úděsem naslouchá, jak temnota houstne a ticho lká. Bože, co v světě je lásky a ran! Každý je bolestí připoután na zemi, do temnot letící! Lidé jsou zbloudilí poutníci, každý má jinou smutnou tvář, a touha, jež v temnotách objímá, cestu svou nikdy nepoznánepozná, až pohasne klamavá měsíční zář. Za noci rozvíjí kouzelné květy vězňové pláčí v žalářních zdech, země je míč a hvězdy jsou světy umírá láska na horkých rtech. Vrahové plíží se nocí zrádnou život je touha, touha je sensen, uvadnou květy, plody spadnou – v lásce je každý samoten. 97