OBĚTOVANÁ

Miroslav Rutte

OBĚTOVANÁ
Tak’s ke mně přišla: panenská žena, toužící dítě s hořkým úsměvem, bohatá dvakrát, protože vyloupena, a umučená svým nejkrásnějším snem. Kdo ti jen řekl, když skryta jsi žila, kříž abys vzala a do temnot šla? Kdo řídil tvé kroky, žes nezbloudila? Je tolik lupičů a tolik zla. Je tolik zemí a tolik měst, slunce tě oslepí, hvězdy lhou, a ďábel vždy číhá u strmých cest na poutnici smutnou a zbloudilou. Přišla jsi, posel věrný a tichý, sedmero mečů tvůj probodlo smích. Jak beránek boží, jenž snímá hříchy, dala ses do rukou mých. Nyní tě nesu, bolestná tího, srdce, jež dalo a nečeká. Osud je hladový; usmíří ho obětování člověka? 94