ZŘÍCENÍ ČASU

Miroslav Rutte

ZŘÍCENÍ ČASU
Obloukové lampy září studeně. Do červnové noci padá sníh. Proč nevykvetly jste, ohnivé růže, v tuto smutnou noc? Sklopená víčka pohřbila svět a hlasy se oddělily od lidských úst a procházejí se tmou. Lilita se usmívá a spí, a měsíc ji češe stříbrným hřebenem. Gramofon, jenž chraptí píseň lásky z nedovřených dveří, činí tuto noc podobnou všem nocem na světě. Čas se rozpadá, a jeho střepiny znějí krásnými slovy všech milenců. Julie naklání se ještě s balkónu, och, Romeo, čas je odejít! Kleopatra již usnula, a její paže jsou dva bílí hadi, uspaní jejíma očima. Středem ulice jde pohřeb mé milé. A Lilita jde sama za svou rakví a pláče. Schýlený stařec, jejž potkávám, má moji budoucí tvář. Smrt zraje na větvích noci. Ale my ještě neutrhneme ovoce poznání, Lilito, neboť tvé oči mi ještě nevrátily můj obraz a gramofon ještě zpívá o lásce. Nyní leží spánek na tvé tváři, a hvězdy ti přikryly oči. Podoba tvé smrti ukrývá podobu tvého života. A podoba tvého života ukrývá podobu tvé lásky. Och, Lilito, zelené pahorky veronské pohltila tma, a naše hrozny nedozrály! Ale vinobraní se navrací, a gramofon pláče každé noci svou píseň. Ještě jest čas k milování... Podoba tvé lásky spí pod tvojí tváří, a čas bije jako polekaný netopýr do tvých oken, které jsi neotevřela. 1927! Co nám řeknou tyto čtyři ubohé číslice o naší touze, jež nemá konce ani počátku? 120 Tvé bílé ruce spí jako dva hadi, jež uspal tvůj sen. Ale my ještě neutrhneme ovoce poznání. Ještě jest čas k milování... Kleopatro, tvé malé hodinky se zastavily na půlnoci. A protože neukazují dne ani měsíce, tato půlnoc ztratila jméno.Vzpomínky na mou budoucnost se vynořily, a daly jí sedm žhavých jmen. Neboť je sedm hříchů a sedm ctností, je sedm dní a sedm pokušení. Spi, Lilito, a nedýchej příliš prudce, abys neodvála století svým dechem. Podoba tvé lásky je krásnější než tvář, jež spí. 121

Básně v knize Básně: