JITŘNÍ CHVALOZPĚV

Miroslav Rutte

JITŘNÍ CHVALOZPĚV

„BuďBuď chválen, Pane můj, za naši sestru

zemi, jež nosí nás a živí.

SV. FRANTIŠEK Z ASSISI.

K vám hovořím, kameny na živé zemi, k vám, ptáci, již teplými perutěmi se vzpíráte o mladý vzduch! Ku slovům lásky je hodina krásná! Tělo je hluboké a, holubice šťastná, k zemi se dívá můj duch. Hle, země, jež odnímá, země, jež vrací! Bratří mí kameny, má děťátka ptáci, co že jsem víc? Jsem chodící stromek, kámen, jenž zpívá, jsem ratolest zelená, jež v přívalu lásky se kývá, tíž plodů čekajíc. Jsem široké koryto, jímž krásně čas proudí, jsem rozpjatá náruč, jež životem bloudí, domov svůj hledajíc. Znám výkřiky hor, znám pobřeží tichá. Nesmírný život i mými rty dýchá, je ve mně, já celý jsem v něm. Jak ohniskem žhavým jdou srdcem mým hlasy: ptáci jím létají, žloutnou v něm klasy, až něhou jsem do hlubin něm. Ó, co že já malý tak hluboko slyším, že hovořit mohu k hlíně i k výším, k životu, k smrti i k sobě? Čím zasloužím, rcete, že smuten smím býti, že s květinami, Pane, dovolil’s mně bdíti v radostné jitřní době? 50 A za to ti děkuji: že lehké mám dlaně, že věci jsou teplé, že položit smím je na ně, že břemeno lásky mne tíží; že duše má bydlí v tak líbezném těle, že s palouku přehlédnu nebe tvé celé a všechno že ke mně se sníží. Za to ti děkuji, že’s duši dal smích, že paprsek vlídný mým srdcem se mih’, že poznati mohl jsem šíři tvých cest, a na nivách života že’s dovolil, ó Pane, lásce mé pokorně kvést! 51

Básně v knize Básně: