SNÍH.

SNÍH.
Ty díš, že jaro zadýchlo v sady, s ním, že sem zaletěl slunný jih? Dítě mé drahé, bílé ty vnady nejsou, než studený, bílý sníh, achach, bílý sníh. Nejsou to lilje, co kvete bíle na polích, v lukách, u cest a lích – co se tu bělá v daleké míle, není, než studený, bílý sníh, ach, bílý sníh. Co jak svit luny stříbrný leží v korunách stromů, na pláních, není květ jara mladý a svěží – není, než studený, bílý sníh, ach, bílý sníh. 12 Nechoď v mé sady, duše má drahá, lilje ni růže nekvetou v nich – květ, po němž útlá ruka Tvá sahá, není, než studený, bílý sníh, ach, bílý sníh... 13