SVÍCE.

Jan Rokyta

SVÍCE.
Co to zřím ve Tvých očích, milá, plamenem tichým zářící? Je to Tvá duše, svíce bílá – otevru knížky modlicí. Ach, jak to dávno, drahé dítě, co jsem se modlit zapomněl! Příval mně veslo vzal i sítě, celý můj obzor potemněl. Oblaky v před se valí stěží, zrak se k nim v bázni upírá – na poplach zvony bijí s věží, nebe se v blescích otvírá... Proti těm těžkým mračnům, milá, postavím spasnou hromnici: je to Tvá duše, svíce bílá – otevru knížky modlicí... 30