DUŠE ANDĚLSKÉ...

Jan Rokyta

DUŠE ANDĚLSKÉ...
Jsou duše s andělskými perutěmi, jdou s bílou svící v tichém sklonu hlavy v shon života a jeho peřejemi – a nemůže jich strhnouti proud dravý. Ať kalná vlna hnusnou stříká pěnou – šat jejich skvoucí vždy je stejně bílý a neutrpí žádnou žití změnou, a nepodlehne moci žádné síly. Kam bělostné se jejich křídlo schvělo, kde vztyčily se jejich čisté skráně – byť na mžik schyluje se drzé čelo a klesá paže, pozdvižená k ráně. Ó, šťasten, ke komu se v žití schvěly! Mír hvězdných výšin v jeho srdce vkročí, a duše jeho jako lilje zbělí – a vytuší, co já, když zřím v Tvé oči... 77