SMUTEK TĚ POLÍBIL...

Jan Rokyta

SMUTEKPOLÍBIL...
Smutek Tě políbil na čelo – proč jen Tvůj poklid mně ruší? Cosi se v srdci mém zachvělo pro tu Tvou bělostnou duši. Podivná záře mě děsila na čele, v očích, kol retů – jako by líc Tvá se zalila odleskem dalekých světů. V oči Tvé hleděl jsem v pohnutí, jak se v nich duše Tvá chvěla, jak by mně duhovou perutí do dálky odletět chtěla... A já Ti nemohl vtisknouti v čelo ni polibek krátký, duši Tvou, jež chtěla vzlétnouti, abych jím zadržel zpátky!... 94