SMUTEK.

Jan Rokyta

SMUTEK.
Proč přísel jsi, ó, bratře, ke mně, když od hlíny mě peruť zdvihá, když pod nohou mně mizí země a otvírá se nebes kniha! Sestra v mé se oči dívá, kol rtů zřím její úsměv sladký, pták štěstí v srdci píseň zpívá – ó, bratře, nechci k zemi zpátky! Ó, bratře, nechci v lidská města, kde moje hruď tak těžce dýchá – má v stopách Sestry vede cesta, kde Velký Vůz se šine zticha. My usednem’ v něj vedle sebe, jak prorok ve vůz dávné zkazky – a zaveze nás v brány nebe po bílé cestě naší lásky... 84