SETKÁNÍ.

Jan Rokyta

SETKÁNÍ.
Tak setkaly se z nenadání přec ještě naše dráhy – v Tvou jizbu padal zábřesk ranní, Ty vítala’s mě v usmívání a v očích plno vláhy. Jak byl bych vkročil do zahrady, kde všecko kvete v běli – já, zvyklý jenom na západy, zřel zjev Tvůj, plný jitřní vnady a ranním sluncem skvělý. A bylo mi, jak v jitřní rose sny mládí měl bych snouti, jak paprsky by shasly kosé a slunce mé by vrátilo se zas k počátku své pouti!... 61