RÁD MÁM TVŮJ VÝRAZ ZAMYŠLENÝ...

Jan Rokyta

RÁD MÁM TVŮJ VÝRAZ ZAMYŠLENÝ...
Rád mám Tvůj výraz zamyšlený, rty u mlčení sevřené, květ skrání Tvojich nachýlený a zraky v sebe upřené. V té chvíli ve Tvých očí svitu sny Tvoje tuším v pohnutí – obláčky bílé na blankytu, zjev sněhobílých labutí. V Tvých zřítelnicích tiše září jak v trávě janských mušek shon, jak bílé svíce na oltáři, jak v nočním nebi Orion. Jdu za Tvou duší v také chvíli jak oddaný Tvůj, tichý stín v sad, jarním květem stromů bílý, a v luka, plná kopretin. 102 Z hnizd vznášejí se sněžní ptáci, kde vedou dráhy v jiný svět... Můj duch se ve Tvé duši ztrácí – a dvoje křídla pnou se v let!... 103