SESTRA LÁSKA.

SESTRA LÁSKA.
Chřadla Jsi jak lilje v stínu, zahleděna Bůh ví kam, ruce uloženy v klínu, v oku slzy drahokam. U Tebe vždy šeřila se smutná žena, sama stesk, z vosku kvítí v šedém vlase, v zracích horečnatý lesk. S ní šla’s kol mne zamyšlena, žal v mé duši hlavu zved’: s Tebou proč ta smutná žena, proč tvůj kalich v stínu zkvet’? – – Chudé pole své jsem osil, vzešlo slunce květnové – a já sestru Lásku prosil, by šla se mnou k duši Tvé. 35 Ruku její v Tvou jsem vložil, setkaly se vaše rty – život rozléval se do žil, keře vzplály poupaty. Slzu, jíž Tvé vlhly řasy, vypil slunce jitřní jas – smutná žena povzdychla si, v štěstí když se usmála’s. A když Jsi se blahem chvěla v sestry Lásky objetí – smutná žena odcházela jako zima v podletí! 36