LEKNÍNY.

Jan Rokyta

LEKNÍNY.
Nejde mi z hlavy jezero s květy, jež z vody se noří... Oko dne hasne v západu – Slunce mé vedle mne hoří. Leknínů plná hladina, pokrytá velkými listy – vyrostly písně z duše mé, zvábil je paprsk Tvůj čistý. Vyrostly jako lekníny z hlubin, kde minulost stlívá – nad listem temně zeleným koruna kloní se snivá. Lupeny bílé rozvírá, žíznivě žádoucí světla – vždyť jen tím Světlem nebeským z černé té hlubiny zkvetla!... 104