V hodinách, kde se stýská.

Bohdan Kaminský

V hodinách, kde se stýská.
V hodinách, kdy se stýská po lásce, kdy celá duše chví se v otázce, kde, je-li, v této chvíli mešká –: tu duše zdá se dvakrát ubohá a srdce je jak oltář bez boha a v dlaně padá hlava těžká. Leč mha co ještě padá do očí, snad dávno v těžké pouto otročí už člověk spjat, jak hlavu kloní a jak se zpitý touhou potácí, už nejspíš srdce láskou krvácí v hodinách, kde se stýská po ní. [7]