Píseň.

Bohdan Kaminský

Píseň.
Marná touho nedosněná, nech mi srdce spát, chci si po té drsné pouti oddechnouti také jedenkrát. Ale slyš, to kvílí, stená, pláče – běda! v srdci mi to usnout nedá, dál to bude skráně rvát. Jenom časem míň to bolí a vše tichne v ráz, cos mi ve snu chvěje rtoma: – Milenko má! – Je kol těžký mráz, ale v ten kraj prázdný, holý paprsk padápadá. A ta mrtvá láska mladá mlčky sedne mezi nás. Vzpomínka ta těžká ztrácí se už v tmavou dál, je jen temným bodem kdesi v podnebesí, skrytým v mraků val. 61 Však se náhle s výše kácí, stále větší, sup ten dravý, aby něčí srdce znovu rozerval. 1212. 2. 84.
62