Neznámé, která byla podobna básníkově milé.

Neznámé, která byla podobna básníkově milé.
Proč vzbudila ta vlídná chvíle jedna utu bouři spící, když zdálo se mi, z pochmurného bědna že její zrak se dívá milující? Že je to zrak, jenž jako hvězda v šeru se září chvěje, má družičko z těch jarních podvečerů, že je to záře tvého obličeje. Že je to hlava s nádhernými vlasy jak proudy světla, jak na má ňadra těžce ulehla si, kde každá píseň plnou růží zkvetla. – – A zatím je to pohled jiný zcela a kdo ví, zdali tím čistým květem neznámého čela už lásky zachvěl paprsk neskonalý. 65 A jestli kdy, ó miluj, miluj, drahá, ó zůstaň ženou, vždyť hrozným je, lhát kouzlo toho blaha, jenž sotva vzplál kdes v duši roztouženou. A jestli kdy, ať pálí tam pak méně a méně zebe, než tam, kde chví se při zapadlém jméně kdos neznámý, jak maně spatřil tebe. 13. 4. 84.
66