List k duši.

Bohdan Kaminský

List k duši.
Víc, nežli jen tvé sladké pousmání a než tvých očí tichá záře hvězdná a víc, než úsměv jara na tvé skráni mne okouzlilo: – je to duše plání, jež v oku září hluboká a bezdná. A píšeš mi, číš žití pukající že zvolna tobě z mdlé už padá dlaně... Vím, kde jsou srdce veliká a snícísnící, tím bouří víc a více vášně hřmící a více zkoušky bůh vždy sešle na ně. Však čím víc bouří teď tvé čelo chvátí a mladou skráň, tím bůh má tebe radši, a čím víc hoře v mladé ňadro dá ti, tím spíše ví, že, až se jaro vrátí, to štěstí malých tobě nepostačí A proto vítej všecky rány Joba a proto trp a v bolesti své němé si nezoufej... až přejde zkoušky doba, v den štěstí slavný sejdeme se oba a na svém srdci všecko nalezneme. Pak, drahá, půjdem spolu, v ruce ruku, a budem vědět, co tam na dně dříme, až na procházce, v stínu starých buků naslouchat budem vlastních srdcí tluku a k hlavě hlavu tiše položíme. 10