Dvě cesty.

Bohdan Kaminský

Dvě cesty.
Hle, zde je zas ta lávka na rozcestí, kde nyní v dlaně chýlím hlavu bědnou. A vidím zas, jak jdem tou cestou jednou, kde hledali jsme nepoznané štěstí. Kol stmívá se a tichem pějí ptáci. Ty, v oku zář a v ruce svěží květy, jdeš mlčky cestou, jež se v šeru ztrácí i s obrysem tvé drahé silhouetty. Já vidím jako drobné stopy tvoje a kročeje tvé slyším v měkké trávě... zas dívám se, ty ohlédáš se právě a v duši mé je plno nepokoje. A volám darmo..... cesta pustá, prázná, kde bez návratu zašlas, navždy, záhy. A darmo myslím, pohledem svým vázna na tratících se stopách tvojí dráhy –: Že druhou cestou jít jsme mohli radši, jež nebyla by vedla v pustá lada, kde neláska a neštěstí se mračí a v choré čelo těžký smutek padá. Sychrov 26. 5. 85.
68