S ní.

Bohdan Kaminský

S ní.
Proč, proč si na to myslím zas a zas, že touto stezkou šel jsem loni s ní, že opřela se o mé rameno, že hlavinku mi dala na prsa a že byl večer tichý, hluboký a nad hlavou nám hořel Orion – a její zrak se lesknul podivně... Proč na to myslím, darmo, nadarmo! – Teď za večeru jiný chodí s ní. Teď jiný líbá ji, to její muž, a ona, ona k němu pohlíží a dívá se mu dlouho do očí, kol jeho šíje obě ruce své a smějí se, – a já tu vzpomínám. I touto stezkou jednou půjdou snad a bude vše jak tenkrát a jak dnes a ona bude svůdnou jako vždy... A bůh ví, co si budou povídat, snad povede si dítě za ruku tak hezounké, s tak milým úsměvem, jež za motýlem ručkou lapajíc snad utrhne si kvítek po cestě a potom mlčky podá jí ten květ, tak jako já, když ještě byl jsem živ 82 a chvíli šťasten bloudil jsem tu s ní, když tenkrát v onen večer blouznivý, jak nad hlavou nám hořel Orion a její zrak se lesknul podivně, jsem ptal se jí „viď, že mne ráda máš“ – a na to ona „ráda na věky“ mi chvějící se v ústa vlíbala. 11. 3. 85.
83

Básně v knize Den štěstí: