Když nesmíme se více míti rádi...

Bohdan Kaminský

Když nesmíme se více míti rádi...
A ty jsi řekla: – Nikoli! Ty nevíš, jak to zabolí, mé dítě! Vrchlický.
Ó darmo, darmo, nikdy, nikdy více ten štěstí den se v srdce nenavrátí a to, co kmitlo zaníceným čelem, to tesknou už jen upomínkou vlá ti jak píseň smutku v srdci osiřelém. – Ó darmo, darmo, nikdy, nikdy více. Ó Marie, zda vzpomeneš si někdy těch sladkých snů, jež dosnili jsme záhy, zda do tvých nocí někdy kmitne maně stín lásky naší bolestný a drahý a zda jak já tam k očím stiskneš dlaně? Ó Marie, zda vzpomeneš si někdy? Můj miláčku, co ještě víc nám zbylo než upomínka ztraceného mládí! Nad ruinami jeho v těžkém bolu, když nesmíme se více míti rádi, pojď, půjdem aspoň chvíli plakat spolu – můj miláčku, co ještě víc nám zbylo? – 71