VYRUDLÉ STÍNY.

Emanuel Lešehrad

VYRUDLÉ STÍNY.
Vůně čajových růží dýchá přivřeným oknem. Nad verandou svítí jodový měsíc v stříbrných mracích. Ó, zapadlý koute, a koketní kněžny, za doby rokoka! Teď vaše duše zde bojácně bloudí a sbírají vlasy, jež zůstaly v houští, jak zpozděné zkazky časů, jež prchly. Já vidím vás, bledé fantomy noci! Ale ve vašich očích již neplanou vášně a pustá jsou slova, jež šeptáte květům, jak šedivý altán v brunátném listí, kde sřícenou stříškou provívá vítr. 9