NA NEBE VSTOUPENÍ.

Emanuel Lešehrad

NA NEBE VSTOUPENÍ.
Já rozloučil se se všemi, jež miloval jsem na zemi a spěšně vyšel. – A ani jsem se neohled, zda za mnou někdo kráčí, až zahlédl jsem dole svět z perspektivy ptačí... Před domem stála matka má, lomila za mnou rukama; já z mraků hlavu nachýlil a slyšel její smutný kvil: „– proč odešel, proč odešel, můj zlatý syn?“ Na to jsem utrh’ v nebi květ a spustil v její klín... 77