SOMNAMBULA.

Emanuel Lešehrad

SOMNAMBULA.
Kraj monotonní, v mlhách rozteklý, jak oprýskaný, starý akvarel – šedivá alej, stromy bezlisté a úzká stezka, kudy nikdo nejde, než koho tíží nevyslovný smutek. Tam tichý vítr v svadlé trávě šustí a bílý měsíc svítí na zdech mlýna, jenž velmi dávno, dávno doklepal... A nebe šedé jako z olova, a listí šedé jako z ocele v tom tvrdém tichu, které nezlomil už dávno drsný výkřik poutníka. A bílý měsíc svítí v oknech mlýna. 12