BOLEST.

Emanuel Lešehrad

BOLEST.
Ach bolest. Dole dřímalo město v sněhovém hávu. Smuten hleděl jsem do tmy. V kamnech plápolal oheň. Srdce se chvělo. Ve dveřích zjevil se jinoch, mlčky zíraje na mne. A zima čišela z něho jak z hluboké studně. Průvan zhas’ lampu. A dlouho stál na prahu síně, vážný, jak kamenná socha. Z kamen padal pruh světla na jeho vytylé tváře, zjizvené žalem. 37 Mne táhlo to k němu. Já musel s ním jíti. Z šedého nebe padaly hustě veliké, sněhové vločky, které se třásly. Já šel se sklopenou hlavou, ten jinoch připnul mi pouta – a vysoko v oblacích vyplul, jak válečná trofej, jizlivý měsíc. 38