SIESTA.

Emanuel Lešehrad

SIESTA.
Sedím na květnaté mezi uprostřed trávy. Já vím: teď bude zas dobře, teď bude vše kvésti. Jak jasné nebe! A všechno, jak přeji si míti. Ale pojednou slyším své ospalé srdce bázlivě křičet.... Hadi plíží se z křoví! Já prchám zděšen; – kotouče plazů! Já cítím je na svém těle. Hadi, syčící hadi. 82