STARÝ DŮM.

Emanuel Lešehrad

STARÝ DŮM.
Jak ticho je v jizbě. Všichni odešli z jitra, poněvadž tušili dávno, že sřítí se klenba. Já chodím a přemítám stále a vyndavám zapadlé dumy ze staré hromady smetí, jež zanechal v koutě můj praděd. Vítr klepá na okno a klenba se pozvolna řítí, – bledé paprsky luny sklouzají po žlutých stěnách. Sedím u svého stolku – a hledám vzpomínky dětství – Vím, chatrná klenba se řítí, tož, ať už se sřítí radš’ na mě... 52