NÁHODA.

Emanuel Lešehrad

NÁHODA.
My setkali se spolu na mostě, Šlašla tiše jako chodí nemocní. A do mé duše padl tmavý stín, pln hořkosti a důvěrného smutku: Já pravil k ní: Kam jdete Paní?... To byl jen rozmar. Velký soucit stiskl rukou moje hrdlo – – A dlouho jsem se za ní díval, až zmizela ve vratech věže. 68