PARSIFAL.

Emanuel Lešehrad

PARSIFAL.
Kolem skleněných sadů vede má stezka. Zlaté, rozkošné dívky kynou mi z houští. Brání mi v chodu, lákají, prosí, a duše mne nutí a žene pryč, pryč, na jiná místa. Má celá bytost se láme, Aa zvolna se vzdaluji odtud, rdousím své srdce. Jdu váhavým krokem trnitým svahem. Až posléz nevidím zahrad a neslyším hlasů... Mé srdce pláče. – Tam žije štěstí... Tam září slunce.... 71