Kallisto.

Jaroslav Vrchlický

Kallisto.
Hněv Diany byl malomocný věru! Ty hvězda teď a ona bílá luna, záříte v šeru. A stejnou touhou básníkova struna se chvěje, když vás hledá; nyní obě jak labutě dvě nebes po jezeru tak klidně plujete, tak rovny sobě. A myslím, bozi staří jak žili krásně, umírali krásně! jsou hvězdami a květem, nebes nachem! Nám sotva jedno z částky jen se zdaří. My malí sami hyneme tak časně, kdo milován, kdo klet, je stejně prachem. A ještě máme čas, psát o tom básně. 67