Noční jízda.

Noční jízda.
Tma na horách, tma v údolí, sám jel jsem nocí temnou, Že byl jsem sám? – Ne, nikoli; myšlénky mé byly se mnou. Ve skalách větrů šílený smích, a nebe krví hoří, a myšlénky za mnou, každá z nich na černém harcuje oři. „Vidíš ten svadlý, sežloutlý list, jak větry bičován letí? Tak zchvátí tě bolest, nenávist, tak zhyneš bez paměti. Život jest boj a pravda jest klam a marný jest zápas každý – nuž vstup jen v míru věčný chrám předsíní samovraždy!“ [65] V tom luna jak lásky věčný zdroj své stříbro větvemi roní, a myšlének jasných jásavý roj v mém srdci hraje a zvoní: „Ó žij, ó žij! – na úsvitě mlhami dennice zírá, jen zmužile v před! – a spasí tě tvá v člověčenstvo víra! Jak zvonů nedělních čarozvuk kéž v tvoje nitro se schýlí: Náš život není obětí muk, ni cíl náš u mohyly!“ A kterak do temna kročeje neb v světlo noha se stáčí, hned v nitru mém hlaholí naděje, hned hynu v hořkém pláči. Což vrátí nám nebe toužený mír, po čem jsme lkali věk dlouhý? či vášní a bolestí divoký vír otráví květ každé touhy? Či pravou cestou ku štěstí jest práce a nadšení vřelé? ó Bože, než dojdu k rozcestí, mé žití uprchne celé! 66 Duch zmámen vírem myšlének zlých hned ráj, hned peklo si tvoří – ve skalách větrů šílený smích, a nebe krví hoří. – – –