Kritikům.

Jaroslav Vrchlický

Kritikům.
Tak často poesie připadá mi jak velký lev, jenž zdřímnul pod palmami, jenž důstojného soka očekává a s pouště Samsony jen v boj se dává. Však zatím blech a střečků stádo celé jej oblétá, v královské hřívě stele si pelech svůj, se prohání a páří. Lev dlouho trpí s vzdorovitou tváří. Nuž rychle v rej! To div, že odpočívá! Však náhle lvu se pyšná zježí hříva; blesk za bleskem se řítí z jeho oka, on cítí, lepšího že hoden soka, i vstane rázem, a jak hlavu vznese, v prach havěť hmyzu sešlape a střese. 104