Ne, nesmíš zmlknout, bouřná moje písni!

Jaroslav Vrchlický

Ne, nesmíš zmlknout, bouřná moje písni! Ne, nesmíš zmlknout, bouřná moje písni!
Nechť slina záští řízy tvé lem třísní, nechť sítí sta na plachý krok tvůj čeká, ty val se dál jak rozvodněná řeka, vše hráze strhej, zatop vše, buď mořem! Ty odchovaná mladosti mé hořem a sycena mou ve budoucnost vírou buď vichřicí, jež prolétá step šírou, buď hromem, kde je třeba do snů hřmíti! Tvým živlem bylo vždycky vlnobití ať ňader dívčích nebo lidských věků! Nech škrabošky a mluv jen ku člověku. Jdi za svým cílem, jenž jest s pravdou krása! Zda skřivan v nebi ptá se, komu jásá, a růže ptá se, komu dýchá vůni, a perla, komu dřímá v mořské tůni, a hvězda, komu svítí v mrazné noci? Vždyť kdo se nejvíc vzpínal tvojí moci, kdo nejvíc tobě klnul, v chvíli zpráhlé a v noci bezsennné tě najde náhle v svém srdci na dně, zářnou, vítězící, i přivítá tě s tváří žehnající jak úsměv míru v mračna svého tísni.
Jen kvůli tomu nesmíš zmlknout, písni! [112]