Děti XX. věku.

Děti XX. věku.
Jest děsné prázdno v nás a kolem nás; vše dá se říci slovem: Jsme juž syti! jak maska, již sňal kejklíř, zívá čas a na cestě nám leží balvan-žití. My syti jsme juž bohů, syti králů; když jeden v plesu, jiných sta lká v muce, toť doby celá morálka a v kalu tvá modla leží, svatá revoluce! My syti jsme juž mudrců a snílků, jich důmysl a nadšení jsou bludy; toť blýskavice, která trvá chvilku a při níž chuďas vždy zůstane chudý. My osedlali blesky, živly, páru a žebráci jsme stále při tom věčí, své neštěstí vždy v jiném zříme tvaru, však rozluštit je – dovedem jen řečí. Byl blažší Helén, cítil tepnu žití, byl blažší křesťan, aspoň v nebe věřil, byl blažší děd náš, mohl aspoň sníti, ba písní ještě hloub své bídy změřil. Nám nezbývá než dál se pachtit v shonu, nevíme po čem, až snad náhodou to najdem, co jest spásou milionů a bohem zve se, nebo svobodou! 82