IMPROMPTU.

Antonín Klášterský

IMPROMPTU.
Jak vějířem by čísi ruka chvěla, tak bílý květ se třese v chladném vánku. Ves dřímá v lukách. Zahrada je stmělá. Již slední stopa shasla po červánku. A nad lesem, kde pták již umlk’ v spánku se luna z mraků řine stříbroskvělá – pojď, založ v knize nedočtenou stránku, vějířem noci ochlaďme si čela! 36