VILLA V ŘÍJNU.

Antonín Klášterský

VILLA V ŘÍJNU. Paní Boženě Grundové.
Útulná villo uprostřed sadu, pod starou slunnou vinicí, jaká jsi smutná v říjnovém chladu, smutná a rmutná, mlčící! Zahrada pusta, stromy jsou žluty, vínem zdi planou krvavě, jakoby stály pod jeho pruty v červánků rudých záplavě. Nikde už růže. Při zřidlém loubí marně je hledáš pohledy, uzoučký záhon pod okny vroubí astry jen a mdlé resedy. A tam, kde z jara za smíchu dětí houpačka stále skřípala, 40 mohutný ořech kývá svou snětí, černou a holou bez mála. Chladno a vlhko. Scuchány keře, pavučin plné záhony, zavřena okna, zavřeny dvéře, spuštěny bílé záclony. Kde jsi, ó, slunce, kde jste, ó, ptáci, dětí kdes písni veselá! Villa jak duše, všecko jež ztrácí, sama se do snů zavřela. Řeřavým pruhem západ se jasníjasní. Villa zří smutně do světla. Je mi, jak hleděl v duši bych vlastní, odkud mi láska ulétla... 41