DVA PRŮVODCI.

DVA PRŮVODCI.
Byl soumrak, noc šla z pozdálí... Dva motýli se potkali. Ten jeden hledal k spánku květ, a druhý právě křídla zved’. Ten jeden zářil v barvách stech, ten druhý stín měl na křídlech. A v prostřed jako rzavý hřeb se šklebila mu žlutá leb. „Ó, jak jsem znaven –znaven,“ první vzdych’ –vzdych’, já„já s milenci lét’, vůdce jich! Je vodil lesem, dál a dál, až tam, kde sotva paprsk’ plál. 52 Až když si padli v objetí, jsem mohl od nich letěti. Však nyní padnu do snů rád, a ty – ty nesmíš přes noc spát?" – Ne„Ne, k ránu až, den v pohledu, až stíny mrtvých odvedu!odvedu!“ 53