TICHO.

Antonín Klášterský

TICHO.
Srpek blýsknul s výše, rákosí se chví, tiše, tiše, tiše, les už skoro spí. Červánkové záře zbledl matný sled, ve stříbrné páře splývá celý svět. Voda je tak ticha s bílým květem svým, jenom rákos vzdychá hlubin tajemstvím. Tiše, tiše, tiše, lesních houštin tmou, ze své denní skrýše laně k vodám jdou. Do květiny právě motýl znaven kles’, v operlené trávě počal cvrčků ples. Šerý netopýra stín jen kolem kmit’. Nebesa jsou šírá jeden hvězdný svit. V duši mé klid pouhý jak v tom lese již. Spíte, marné touhy? Bolesti má! Spíš? 26