TŘI HLASY.

Antonín Klášterský

TŘI HLASY.
Slunné jitro: Slunné jitro:
Hle, měsíc bledne, slunce z mlhy vstává, červánek září, rosou svítí tráva, již v nebes modru skřivan dlouho jásá, ó, vstaň, jsem den, jsem radosť, mládí, krása! Střes dlouhé sny, je každé chvíle škoda, ven v život, v ples, vše hudba je shoda, pij sílu, naděj, kterou dávám světu, buď ptákem v písni, paprskem buď v letu! Pij dlouhým douškem lásku jako děti studánek stříbro pod zelenou snětí, ne v zlaté číši, jenom z dlaně pouze, však po své vůli a po svojí touze! Výš, vzhůru křídlem v touhy cíl a štěstí! Hleď plát jak slunce, jako stromy kvésti, 37 jak vlna hřmít, vždy svěží jako chvojí. Za slávou jdi i za myšlénkou v boji! Vše před tebou. Chci na cestu ti svítit, své růže házet, paprsky své vznítit, co v tobě puk, buď květ, co cit, buď vzletem! Jen jednou žijem’, milujem’ a kvetem’! Tichý večer: Tichý večer:
Nač vír, nač let, nač touha, jež se kácí, ta marná přání, vše to píseň mladá; květ v žáru zvad’, a v hnízdech zmlkli ptáci, a velké slunce za obzorem padá. Vše sklame tě, i láska tebe sklame, vše láká a pak raní tě a znudí. Je sláva hořká. Cíle? Bludy samé! Jen mír, jen mír, jen mír si zamkni v hrudi! Svrz břímě pochyb, hádanky nech žití, ať nestrhnou tě v moře hloubky teskné, dost měj, že zříš, jak luh se rosou třpytí a nebes pláň jak hvězdami se leskne. To vláha duše po slunečním žáru, to hudba ticha po té vřavě denní, 38 jak staré lesy v zamodralou páru se zahal v dlouhé, nekonečné snění. Slyš modlitbu a oddychání země a hlahol zvonů, jenž zní svatý k tobě, svou hlavu skloň a blíž se přiviň ke mně a v spokojení ruce sepni obě! Bys měl ten mír, jenž se mnou v svět se sklání jak stařec klidný, čistý jako děcko, ruch křídel božských slyše vát kol skrání. Tmavá noc: Tmavá noc:
Spát, nemít snů a zapomenout všecko! 39

Básně v knize Noční violy: