Když tak to bylo souzeno.

Josef Václav Sládek

Když tak to bylo souzeno.
Když tak to bylo souzeno, aj, tedy s Bohem budiž! ty spíš v svém hrobě hlubokém a víc se neprobudíš. – Tvé srdce ani vzpomínky už lásky nepocítí, ty zapomněla’s pod travou, – já zapomenu v žití. Ta tráva nechce uvadnout – já dlouho plakal na ní, než děl jsem: Na vždy s Bohem buď, – a nikde na shledání! 24