Tvůj obraz.

Josef Václav Sládek

Tvůj obraz.
Tvůj obraz zjevil přede mnou se v noční, hluboké tiši – já nevěděl, zdalis to ty, neb anděl s nebeských výší. Tak zářila jsi skvělostí v tom sněžném, unylném zjevu, však stála jsi tu smutna tak, tak dumná a bez úsměvu. A do očí’s mi hleděla – to nebyl pohled z té země! – já věděl, že to všechno sen, však též, že přišla jsi ke mně. To nebyl anděl, anděl tak být nemůž’ bez naděje, a přec kdy’s šla, já děl: To v dál můj strážný anděl spěje. – 22